Čtyři preference jsou:
Smyslové
vnímání a IntuiceMyšlení
a CítěníUsuzování
a Vnímání
Když mluvíme o extraverzi a introverzi, rozlišujeme mezi dvěma světy, ve kterých každý z nás žije. Je to svět uvnitř nás a vně nás. Když se zabýváme světem vně jsme extravertní a když jsme uvnitř svých myslí, jsme introvertní.
Extravertní jsmem, když:
Mluvíme s ostatními lidmi
Posloucháme to, co někdo jiný říká
Vaříme večeři nebo šálek kávy
Pracujeme na autě
Introvertní jsme, když:
Čteme knihu
Myslíme na to, co chceme říci nebo udělat
Jsme si vědomi toho, jak se cítíme
Myslíme na problém, abychom mu porozuměli
V kontextu s osobnostním typem je důležité rozlišit, ve kterém z těchto světů se nacházíme častěji. Určujeme si své životní cíle externě nebo interně? Který z těchto světů nám dodává energii, a který ne?
"SN" preference odkazuje na to, jak shromažďujeme informace. My všichni potřebujeme informace, na kterých jsou založena naše rozhodnutí. Informace shromažďujeme prostřednictvím našich pěti smyslů. Jung tvrdil, že existují dva odlišné způsoby vnímání informací, které shromažďujeme. Lidé s preferencí Smyslového vnímání vnímají informace v přesné, konkrétní formě. Lidé s preferencí Intuice vytváří ze shromážděných informací abstraktní možnosti. Všichni v životě využíváme jak Smyslové vnímání tak i Intuici, ale s odlišnou mírou efektivity a s odlišnou úrovní pohodlí.
Smyslově vnímáme, když:
Ochutnáváme jídlo
Všimneme si, že brzdové světlo bylo vyměněno
Učíme se zpaměti projev
Plníme etapy plánu
Intuici používáme, když:
Přicházíme s novým způsobem jak dělat věci
Myslíme na budoucí následky současné činnosti
Vnímáme skrytý význam toho, co lidé říkají nebo dělají
Vidíme velký obraz
V souvislosti s osobnostními typy je důležité rozpoznat, které metodě shromažďování informací nejvíce věříme. Skutečně spoléháme na svých pět smyslů a požadujeme konkrétní, praktická data, abychom s mini mohli pracovat? Nebo věříme naší intuici bez nezbytného vytvoření pevných základů faktů?
Když Jung studoval lidské chování, všiml si, že lidé disponují schopností přijmout rozhodnutí založené na dvou velmi odlišných souborech kritérií: Myšlení a Cítění. Když někdo udělá rozhodnutí, které je založeno na logice a rozumu, pracuje v režimu Myšlení. Když někdo udělá rozhodnutí, které je založené na jeho systému hodnot, nebo na tom, čemu věří, že je správné, pracuje v režimu Cítění. Všichni využíváme při rozhodování oba režimy, ale více věříme jen jednomu z nich. Myslitel vytváří rozhodnutí racionálním, logickým a nestranným způsobem, na základě toho, v co věří, že je čestné a správné podle předem definovaných pravidel chování. Pocitový člověk vytváří rozhodnutí subjektivním způsobem, založená na tom, v co věří, že je správné podle jeho vlastního systému hodnot.
Vytváříme rozhodnutí v režimu Myšlení, když:
Prověřujeme produkt prostřednictvím prospektů a kupujeme ten, který nejlépe vyhoví našim potřebám
Děláme "správné věci", ať už se nám to líbí nebo ne
Se rozhodneme nekoupit si modrou košili, která se nám líbí, protože dvě modré košile už máme
Si stanovíme vodítka, kterých se držíme při plnění úkolu
Vytváříme rozhodnutí v režimu Cítění když:
Rozhodneme se něco koupit, protože se nám to líbí
Upustíme od toho něco někomu říct, protože cítíme, že by ho to rozčílilo
Rozhodneme se nepřijmout práci, protože se nám nelíbí pracovní prostředí
Rozhodneme se přestěhovat někam, kde budeme blíž někomu, o koho se staráme
Některá rozhodnutí jsou vytvářena pouze jedním z těchto dvou procesů - Myšlením nebo Cítěním. Většina rozhodnutí však zahrnuje jak Myšlení tak i Cítění. Rozhodnutí, která shledáváme nejtěžší, jsou ta, u kterých máme konflikt mezi naším Myšlením a Cítěním. V takových situacích bude mít navrch naše dominantní preference. Rozhodnutí, která považujeme za jednoduchá a cítíme se při nich dobře, jsou obvykle výsledkem synchronizace obou našich stránek Myšlení i Cítění.
Usuzování a Vnímání, v kontextu s osobnostními typy, se vztahuje k našim postojům k vnějšímu světu a k tomu, jak žijeme náš každodenní život. Lidé s preferencí Usuzování chtějí mít věci srovnané, uklizené a pevně stanovené. Lidé s preferencí Vnímání chtějí, aby věci byly přizpůsobivé a spontánní. Usuzovači chtějí věci stanovené a Vnímatelé chtějí věci s otevřeným koncem.
Usuzování používáme, když:
Děláme si seznam věcí, které máme udělat
Dopředu věci plánujeme
Formulujeme a vyjadřujeme úsudky
Problém přivedeme k závěru, takže se můžeme pohnout dál
Vnímání používáme, když:
Odložíme rozhodnutí, jestliže vidíme, že jsou k dispozici další možnosti
Jednáme spontánně
Se rozhodujeme, co dělat, až když to děláme, aniž si předem vytváříme plán
Děláme věci na poslední chvíli
Všichni v našem každodenním životě používáme jak Usuzování tak i Vnímání. V kontextu s osobnostním typem je důležité rozlišení, kterým směrem se ubírá naše životní cesta, co je pro nás pohodlnější.
Rozdíl mezi Usuzováním Vnímáním je pravděpodobně nejvýznačnější z rozdílů mezi všemi čtyřmi preferencemi. Lidé se silnými preferencemi Usuzování mohou mít problémy s akceptováním lidí se silnými preferencemi Vnímání a naopak. Na druhou stranu "smíšené" páry (jeden Usuzující a jeden Vnímající) se mohou vzájemně doplňovat velice dobře, pokud jsou dostatečně zralí k tomu, aby byli schopní akceptovat vzájemné odlišnosti.
Copyright 2003 ŠTAINER Consulting